JEDNOTLIVCI

Doc. Jiří Šetlík, člen muzejní rady

(Doc. Šetlík nebyl po formální stránce správně informován. Rada ředitele muzea neodvolala. On odstoupil a odešel do penze v den svých 65. narozenin na protest proti svévolnému zasahování do činnosti instituce.)          

Městské radě města Benešova, Masarykovo nám. Č. p. 100, 256 01 Benešov

Vážení radní, nedávno jsem se dozvěděl, že jste se rozhodli odvolat dosavadního ředitele Muzea umění a designu ve Vašem městě. Nepochopil jsem, co Vás k tomuto kroku vedlo. Pana Mgr. Tomáše Fassatiho jsem před lety poznal a mohl jeho činnost sledovat. Protože získal výsledky své práce a určenou jedinečnou koncepcí muzea mou důvěru, snažil jsem se ho v jeho činnosti podporovat. Činil jsem tak drobnými příspěvky do sbírek muzea i ochotou mu radit, když o to požádal. Cenil jsem si koncepčního přístupu k profilu ústavu, v jehož čele stál. Vedle toho jsem obdivoval obětavou aktivitu jeho ženy - vše ve prospěch muzea.

Uvedené důvody mne vedly nejen k příležitostným darům do sbírek Vašeho muzea až k rozhodnutí, podpořit jeho profil věnováním umělecké sbírky (což ostatně ocenili i benešovští starostové Ing. Kouba a Ing. Hlavnička). Podobně jsem podpořil převedení odkazu pařížského umělce českého původu do sbírkového fondu Muzea. Když jsem uvažoval o Vašem rozhodnutí, dodnes mu nerozumím. Vždyť ve Vašem městě vzniklo muzeum se svébytnou koncepcí a vynikající sbírkou, o což se zasloužil pan mgr. Fassati. Byl bych Vám vděčný, kdybyste znovu uvážili Váš krok a myslili na další rozvoj Vaším městem řízeného muzea v jeho i Váš prospěch. Omluvte s ohledem na můj dlouholetý vztah k benešovskému Muzeu umění a designu, že Vám touto cestou sděluji můj názor.

V přátelské úctě, Doc. PhDr. Jiří Šetlík, CSc, Praha, duben 2017    

Mgr. Marcel Fišer PhD., ředitel Galerie Cheb

21. 3. 2017, Cheb

Vážený pane starosto, v poslední době jsem, podobně jako celá odborná obec, zaregistroval znepokojivé zprávy týkající se Muzea umění v Benešově a jeho ředitele Mgr. Tomáše Fassatiho. Z osobní zkušenosti vím, že pan ředitel muzeum řídil s velkým osobním nasazením a svým oborem doslova žije. Protože sem v minulosti sám prošel něčím podobným, co teď zažívá on, chápu jeho obavy o osud instituce, kterou založil a dlouhá léta vedl. Proto si dovoluji na Vás apelovat, aby současné problémy kolem Muzea umění byly řešeny citlivě, jak co se týče jeho budoucnosti jako instituce, tak i vzhledem k osobě pana ředitele, který si po letech kvalitní práce nezaslouží to, co se kolem jeho osoby nyní děje.

S pozdravem Mgr. Marcel Fišer, Ph. D., ředitel GAVU Cheb

Doc. PhDr. Kesner, historik a teoretik umění

(Ke srovnání s bulvární kritikou muzea v místním deníku)

Ze současné perspektivy je především nutné vysoce hodnotit strategii ředitele muzea (jež se v počátcích existence muzea mohla jevit i jako riziková) - totiž i ve velmi omezených podmínkách propojovat zaměření na místní kulturu a výtvarnou tvorbu i výraznou tematickou specializací - konkrétně na design a fotografii. Tato postupná profilace dodala muzeu výraznou, dnes nezaměnitelnou nadregionální identitu mezi výtvarnými muzei a galeriemi srovnatelné velikosti, ale konec konců na domácí muzejní scéně jako takové.

Rozsah a kvalita primární prezentační, tj. expoziční, činnosti jsou samy o sobě více než adekvátní podmínkám a možnostem muzea a nadto - srovnáním stavu expozic i výstavního programu vykazují jednoznačně stoupající kvalitativní úroveň. Muzeum však poskytuje veřejnosti i rozsáhlou nabídku dalších služeb určenou samozřejmě především místní komunitě - tj. přednášky a diskusní podvečery, vycházkové okruhy, mediatéku a knihovnu, odborné konzultace v oblasti sběratelství, výtvarného umění, grafického designu. V prostorech muzea funguje čajovna a malý obchod, působí zde výtvarné studio benešovské umělecké školy). Takto rozsáhlou a kvalitativně rostoucí činnost samu o sobě je nutné vysoce hodnotit vzhledem ke skromným personálním a finančním podmínkám v nichž se muzeum nachází.

Odborně-popularizační a edukační činnosti a působení na veřejnost, však - v organickém sepětí s tematickým zaměřením muzea na design - daleko přesahují horizont místní komunity a jejich potřeb. Pozoruhodná je ediční činnost muzea, realizovaná vlastními silami, která zahrnuje na 15 knižních publikací, v nichž je zveřejňována mj. vlastní odbornou činnost zaměstnanců muzea, a v současné době pravidelně vydávanou ročenku "Muzeum, umění a společnost." Vzdor nutnosti zajistit rozsáhlou agendu v minimálním personálním obsazení, se zaměstnanci muzea (především ředitel) velmi aktivně zúčastňují na odborných fórech věnovaných muzeím či problematice prezentování umění. Výrazně nadregionální dimenzi má rovněž činnost pobočky Institutu informačního designu, která při muzeu funguje od samého počátku a je s ním personálně propojena osobou ředitele. Kromě edukační a osvětové činnosti poskytuje Institut i pravidelné odborné konzultace různým subjektům v oblasti informačního designu a podílí se na testech funkčnosti a estetiky tuzemského grafického designu. Muzeum v současné době rozvíjí de facto vlastními silami a prostředky na 7 výzkumných úkolů. Velmi významný je především mnohaletý projekt výzkumu v oblasti muzejní pedagogiky, jehož výsledkem je mj. Interaktivní didaktická expozice, kterou muzeum zapůjčilo i do několika dalších muzeí. Muzeum bylo rovněž spoluvydavatelem publikace na toto téma a vede archív odborných publikací v dané oblasti.

Celé spektrum rozsáhlé a mnohovrstevné činnosti výstupů muzea přitom logicky vychází z určitého pojetí, které důsledně usiluje o vytvoření co nejširších sociálních vazeb muzea a veřejnosti - ať již v podobě místní komunity, širší výtvarné veřejnosti či zapojení do aktuálního společenského diskurzu. Komplexnost tohoto usilování, které sahá od průzkumů návštěvníků a postojů veřejnosti k muzeu, přes široké spektrum nabídky muzejních produktů, integraci klasického muzejního produktu (expozice, výstavy) s dalšími službami v rámci jedné budovy, cílevědomé rozvíjení činnosti muzea ve veřejném prostoru města (koncept "město coby muzeum umění), až po propojení programu a zaměření muzea s aktuálními potřebami a problémy společnostmi je (nejen vzhledem k mimořádně skromným podmínkám muzea) ojedinělá. Tento soustavný důraz na sociální kontext a situovanost muzea, projevující se ve všech jmenovaných aspektech činnosti muzea, je třeba považovat v kontextu ČR za ojedinělý. O cílevědomé snaze propojit působení muzea s veřejností a promítat do jeho programu a činnosti zájmy veřejnosti svědčí i fungování muzejní rady, složené jak z představitelů výtvarného života - odborníků, tak i širší benešovské veřejnosti ustavené ředitelem, která ač de iure může sloužit jako pouze poradní orgán, je výrazem snahy o skutečně demokratickou kontrolu muzea veřejností.

Rozsahem i kvalitou činnosti a konkrétních produktů pro veřejnost je aktivita Muzea umění Benešov srovnatelná s výsledky mnohem větších a ekonomicky i personálně vybavených muzeí a instituci je třeba v každém případě počítat mezi nejdynamičtější kulturní organizace tohoto typu v ČR.

Doc. PhDr. Ladislav Kesner, Masarykova univerzita Brno (psáno pro konzultační agenturu CULTROPA, Praha

Doc. akad.arch. Petr Kovář pro ArtAlk 4. 1. 2019 

(K diskusi https://artalk.cz/2018/11/21/mud-solidni-opora-benesovske-kultury/)

To, čeho se zlehka dotýkají Jiří David, Pravoslav Flak, Jaroslava Drncová nebo Mirek Novák a další (v diskusi o Muzeu umění a designu Benešov) je třeba říct zřetelně a nahlas. Dovoluji si proto připojit svůj text, ve kterém jsem se o toto pokusil. Snad není příliš dlouhý...

MUD (s hvězdičkou)

Galerie a muzea patří dnes k frekventovaným zastávkám turistických tras a stávají se tak do určité míry jedním z charakteristických prvků těchto cest, podobně jako obchody se starožitnostmi, stánky s nevkusnými upomínkovými předměty "zaručeně autentickými", předraženými hospodami, vinárnami a kavárnami. A priori, bez ohledu na úroveň obsahu, čelí tak riziku relativizace smyslu a devalvace.
Pokud tyto "prvky" žijí svým přirozeným životem, je to tak, jak má to být. Pokud ale připodobňují se "jako" koloritu místa, který přebarvují do kýče, pokud zdůrazňují podoby dějů a "historii" na objednávku turistického byznysu a nepravdivě, pak nelze než toto odmítnout a označit po právu za zvrhlé.

Nelze přece než děje minulé a krásné předměty zprostředkovat pravdivě a s hlubokou úctou, protože to, že jsou a že si to uvědomujeme, je podstata jejich výstavy. Takto jistě má fungovat galerie či muzeum historických artefaktů nebo uměleckých předmětů. Zjitřená jímavost pojí se v pořádku s pozitivní emocí, racionální informace (autorství, název, vročení) neodmyslitelně k nim patří. Umění minulé nelze vnímat jinak, než s posvátnou adorací až hrůzou, ale nikdy ne se znechucením. Tak nahlížíme Goyovy Caprichos, jeho Saturna, požírajícího své dítě, exaltované výjevy El Greca, Boschovu Bárku bláznů, "ošklivé výjevy" na obrazech Brueghelových nebo Salvatora Dalí.

Nejinak úporně a úpěnlivě měli by dozajista současní umělci starší, střední a i mladší generace svědčit o světu, všehomíru a sobě v něm. Dělají to? Ó ano, J.S., J.Š., K.G. bezpochyby, jeden s tvrdošíjností, druhý s vnímavostí a pokorou, třetí s řežavým humorem. Pak ale již nevím. Cítím se být starý a s ulehčením říkám si od doby, kdy nerad a ne o své vůli jsem odešel ze školy - to už se mě netýká.

Shodou okolností přišlo mi ale být nepřímo účasten dramatického příběhu muzea umění a designu v regionálním městě. Dva lidé, kteří ho založili, prožili s ním podstatnou část svých životů, kterou věnovali mu beze zbytku. Nikoli pro slávu svou, nikoli pro mamon - pro kulturu, umění, pro krásu. Pro naději, víru a lásku. Nepočítali hodiny, nepočítali koruny, pracovali pro to, čemu věřili a co měli rádi, tělem i duší. Muzeum bylo jejich životem. Shromáždilo díky nim skvělé sbírky, pořádalo skvělé výstavy, skvělé besedy, skvělé literární pořady. T.F. a A.F. Ne všichni chápali však jejich vize, někteří těžko mohli, neboť jejich obzory končily bankomatem v místní pobočce Komerční banky. Nevěděli, že hodně lze dělat i za málo.

V roce 15 stalo se muzeum údem města a jedním z nástrojů boje o vliv a moc. Nastal čas vyřizování účtů. Dva dobří stali se přes noc zlými, dva pracovití hrabivými, dva upřímní nedůvěryhodnými. Nasadili jim posměšné čepice kacířů doktríně se příčících, peskovali je a vystavili na pranýři. Muzeum umění a designu prohlásili za semeniště bludů, zabednili ho a vstup tam zakázali. Obehnali ho ostnatým drátem, na dům napsali ceduli "terra interdictum", těm dvěma pověsili na krk nápis "persona non grata". Hledali důkazy o vině a rozuměli jedinému. Má dáti - dal. Zůstali dva ochořelí, dva nešťastní. Dva stateční.
Od léta 15 uplynula řada měsíců. MUD (s hvězdičkou) bylo v září 18 velkolepě "znovuotevřeno" pěti výstavami najednou. Výstava první: Stanislav Kolíbal - Cestou shody a rovnováhy. Výstava druhá: Šetlík pro MUD (veškeré exponáty shromážděny díky a v době působení dvou statečných). Výstava třetí: Zdeněk Kirchner - znaky rytmu (věnováno občanským sdružením Paměť v roce 2013, v době působení dvou statečných). Výstava čtvrtá: Jan Dvořák - Obrazy krajiny (klasický krajinář, narozen v Táboře), výstava pátá: Sandra Majerová - Slovo jako obraz (benešovská rodačka, učitelka výtvarné výchovy, vystavuje diplomovou práci na PFUK).

Téměř sto procent existujícího sbírkového fondu MUD (s hvězdičkou) shromáždili za více jak dvacet pět let svého působení zde dva stateční v malém provinčním městě, nepříliš vzdáleném metropoli. Úpornou věrností vizi, pozitivní posedlostí a hlubokou láskou k umění učinily z lokální galerie místo s kulturním přesahem. Návštěva Davida Vávry a Radovana Lipuse s Šumnými městy učinila v roce 2004 toto město na zlomek času centrem české moderní architektury, nikde jinde nebyla natolik využita pozitivní energie obsažená v říkadlech "muže tančícího mezi domy" ve prospěch místního kulturního vědomí, jako zde. Díky T.F. vyšly o události knihy, sborníky, mapy, pohlednice...

Navazuje-li na práci stárnoucích snivců práce jejich žáků, pak děje se vše v rámci řádu. Je dobré, když ti možná někdy příliš zahledění do svého obrazu, postoupí ho pro další rozvíjení svým dobrým pokračovatelům. Když ale vulgarita, primitivismus a osobní zášť ovládne prostor a stane se důvodem změny, stane se něco velmi zlého. Lidé poznali to v dobách Goebbelsových, poznali to v době "reálného socialismu", jako echa těchto výkřiků a řevu slýcháme to i dnes. Je to princip obrátit pravdivý řád věcí v opak: ne lidskost, ale nelidskost funguje. Lež stále opakovaná stává se "pravdou". Listujeme-li stránkami MUD (s hvězdičkou), vidíme, co zdobí ho dnes: Kráčející od Karla Nepraše, Ležící od Miloslava Chlupáče, v oknech ženské od Kurta Gebauera. Nic z toho by zde nebylo, nebýt práce dvou statečných. Tak čím se to vlastně ti "vítězové" teď chlubí? Kdo jsou ti "pověření"? Co přinášejí, co nabízejí - krásu?, lásku?, odbornost?

Jenom se chlubí cizím peřím. Teď se hrdlí, pyšní. Halasně předvádějí to, o co se nezasloužili, o čem neví zhola nic. Je-li něco nemravností, pak právě toto.

Ono nebude to trvat dlouho. Kde schází intelekt a dobrá vůle, brzy dojde munice pěchovaná sobectvím a utilitarismem a prázdno objeví se v plné míře. Rozcestí je trojčetné a lze o něm licitovat:
Pokračovat po cestě "nové", zdánlivě široké a snadné. Nemravná cesta pak změní se v tunel a z něho nebude posléze "co", ani "kam". Na jeho konci nekompetentnost a - prázdnota.
Snad požehnanější - zdánlivě - může se jevit cesta druhá - institut, který přerostl své vsazení se stane "jako" skromným. Ne ale pro lásku k výtvarné práci těch místních, blahoslavených malých a ještě menších. Z bezradnosti.
Cesta třetí? Bude vychován, projeví se, přijde ten, kdo bude obyčejně laskavý a obyčejně skromný. Kdo neobyčejně bude jasnozřivý, pracovitý a vděčný. Kdo poděkuje nahlas oněm dvěma statečným, naváže a pracovat bude s respektem k nim.
Kdo bude vědět, že bez nich bylo by méně než málo v Benešově.

Doc. PhDr. Zdeno Kolesár, PhD.

Múzeu umenia a designu Benešov a jeho zriaďovateľovi

Keďže som sa dopočul o plánovanej zásadnej zmene zamerania a personálneho obsadenia Muzea umění a designu v Benešove, dovoľujem si vyjadriť k nim svoj kritický postoj. Činnosť spomenutej inštitúcie sledujeme na Vysokej škole výtvarnych umení približne od roku 2000, kedy sa začala intenzívne zameriavať na oblasť dizajnu, ktorej sa už vyše 30 rokov profesne venujem. Oceňoval som fakt, že múzeum sa vyvíjalo v súlade s aktuálnymi úvahami o tom, že prezentácia úžitkovej tvorby by mala akcentovať svoju vzdelávaciu funkciu a inšpirovať výrobcov, užívateľov a študentov dizajnérskych škôl. Didakticky koncipovanými expozíciami, laboratóriom ergonómie, knižnicou a mediatékou a rôznorodými aktivitami sa benešovské múzeum veľmi funkčne približovalo odborníkom i bežnému publiku. Aj tomu najmladšiemu, poukazujúc na paradox, že na stupni základného školstva sa oblasti úžitkovej tvorby napriek jej zásadnému významu nevenuje takmer žiadna pozornosť.

"Hľadanie inteligentného dizajnu", ktoré sa na základe výskumov riaditeľa múzea Tomáša Fassatiho a jeho spolupracovníkov stalo leitmotívom akvizičnej a výstavnej činnosti vidím ako naplnenie požiadaviek na dizajn v intenciách udržateľnosti civilizačného vývoja, stojaci v protiklade k povrchne a zjednodušene chápanému dizajnu ako ľúbivej kozmetickej úprave úžitkových produktov. Presvedčivé výsledky tohto hľadania dokumentuje obsiahly výstavný sprievodca, ktorý ako pedagóg Vysokej školy výtvarných umení v Bratislave a Univerzity Tomáše Bati v Zlíne, ako aj spolupracovník ďalších vzdelávacích inštitúcií v Čechách a na Slovensku, odporúčam ako základnú študijnú literatúru pre študentov dizajnu a teórie dizajnu. Podobne aj návštevu zbierok a výstav benešovského múzea umenia, ktoré svojou kvalitou vysoko presahujú štandard regionálnej inštitúcie.

Verím, že po zvážení reálnych argumentov podporujúcich ďalší zmysluplný vývoj Muzea umění a designu v Benešove nebude prerušená tematická a personálna kontinuita jeho výskumnej, akvizičnej a výstavnej činnosti.

Doc. PhDr. Zdeno Kolesár, PhD.. Vysoká škola výtvarných umení Bratislava, 12.03.2017

Profesor J. Michl, Oslo, Norsko

Museum od Art and Design

Dear Director Fassati, I am hearing, to my great surprise, that instead of being thanked and commended for your excellent and pioneering work in the Benešov Museum, you, as the museum director, are experiencing various kinds of problems with growingly unsupportive authorities. This is why I would like to express my support for your museum activities and for you personally, and formulate a short appreciation of your work as an innovative and successful museum director.

Some months ago, I had the pleasure of visiting the Benešov Museum. I saw with my own eyes the results of your focused effort, far from usual in the museum world, aimed at informing and educating the general public, rather than a narrow group of the usual museumgoers.

What I appreciated above all, was that under your direction, the Benešov museum has not been satisfied with passively collecting objects of design and putting them behind the traditional glass walls, making them physically inaccessible for the public. On the contrary, you opened for the possibility that the public has the occasion personally to experience their practical functioning, and even testing of selected objects. This interactive approach of yours is in my view a pioneering and progressive concept, which other museums could use as their model.

I understand this concept, supported by many of your scientific publications, is based on your understanding, which I wholeheartedly applaud, and that design is a public and popular phenomenon. As such, it tends to interest a vastly larger section of the public than if the museum had focused on contemporary and often elitist high art, which tends to address a narrow section of the public.

I understand also that your promotion of the ergonomic/functional approach to design has its counterpart also in your pedagogical activities at the Academy of Art, Architecture and Design in Prague, and your decision regularly to bringing your design students to the Benešov Museum to discuss various design problems inside the museum collections in a hands-on approach. This is another pedagogically very effective but far from usual approach, which you established, and I wish that it be emulated and taken over by other museums, both inside and outside the Czech Republic.

In conclusion, I would like to state, that it is hardly surprising, that only few museum design collections are approached in your progressive way, simply because such conceptually clear museum leaders as you, Director Fassati, are very rare.

With best regards, Jan Michl, PhDr., Professor Emeritus of design history and design theories, Oslo School of Architecture and Design (AHO), Norway,

Oslo, March 12, 2017

Prof. Mgr. Jindřich Štreit, dr.h.c.

Tomáše a Aničku Fassatiovy znám mnoho let. První kontakty začaly již začátkem 80. let. Moc jsem si jich vážil, protože už tehdy dělali akce, které se neslučovaly s tehdejším režimem. Nejenže byly problémové, ale oceňoval jsem, že vždy byly mimořádné, potřebné, novátorské a na vysoké úrovni. Po sametové revoluci ve svých aktivitách pokračovali se stejným zápalem, vehemencí, odborností, ale hlavně s předem promyšlenou koncepcí. To v této době bylo ojedinělé. A tak pokračovali dalších dvacet pět let v městě Benešově. Nebylo jednoduché přesvědčit politické špičky o své vizi. Přesto se jim to povětšinou dařilo. Proto si zaslouží obdiv, uznání a veliké poděkování.       Prof. Mgr. Jindřich Štreit, dr.h.c.

Jan Weichert, CERN, Švýcarsko

Dobrý den, sedím u počítače v CERNu a surfuji na webu.
Prohlédl jsem si stránky Benešovského muzea Umění a dýchla na mě radost z práce kterou děláte. Je dobře, když se lidé v životě najdou a zhodnocují svoji hřivnu.

Také jsem viděl, že máte za sebou i těžké chvíle a hodně práce.

Jan Weichert, Fyzikální ústav Akademie věd ČR